Historie morčete domácího

Rod Caviidae se poprvé objevuje v období miocénu, kde je již jasně specifikován - vzorcem zubů nebo počty prstů na předních a zadních nohách.Většinu druhů zvířat tohoto rodu člověk konzumoval, jen druh Cavia později domestikoval.

Domestikované morče bylo poprvé vědecky popsáno v roce 1758 jak Mus porcellus (Linné), nezávisle na tomto popisu pak v roce 1766 jako Cavia cobaya (Pallas).

V Jižní Americe obývají divoká morčata skalnaté oblasti, savany, lesní okraje, a bažiny Kolumbie, Venezuely, jižní Brazílii a severní Argentinu. Žijí ve skupinách do cca 10 jedinců a obývají nory, které jsou si sami vyhrabou či obydlí dříve opuštěné nory jiných zvířaty. Nejvíce aktivní jsou v noci, kdy shánějí potravu. V divočině se morčata páří po celý rok. Samice obvykle rodí dvakrát ročně, mívají 1-4 mláďata. Dospělí dosáhnout nejvyšší hmotnosti asi 700 gramů. Srst divokých forem je obecně hrubší a delší než u zdomácnělých hladkosrstých morčat (ale většinou je kratší a rovnější než u dlouhosrstých plemen). Barva je u volně žijících populací mnohem méně variabilní, než u zvířat šlechtěných. Většinou je šedavá nebo nahnědlá, nejlépe připodobnitelná některým varietám solid aguti.

Morčata byla pravděpodobně jeden z nejdůležitějších potravinových zdrojů již ve starém Peru, ještě dlouho před Inky. Bohužel malá velikost jejich kostí a také způsob zacházení s odpadem po jídle mohou vysvětlovat, proč jejich kosti nenacházejí archeologové při výzkumech tak často. Proto je také poměrně těžké přesně určit domestikaci morčete jak v prostoru, tak v čase. Peruánští archeologové však tvrdí, že domestikace morčat začala těsně po roce 5000 př.n.l. v oblasti Altiplano v jižním Peru a Bolívii. V této oblasti také stále žije divoká forma morčete - Cavia tschudii. Výzkumy jednoznačně stanovují, že morče bylo domestikováno nejpozději kolem roku 900 př.n.l. (plastiky zobrazujících morčata jsou známy z oblasti Moche na severním pobřeží Peru).

Po španělském vstupu  do nového světa si morče brzy našelo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo se populární jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě.

Název "guinea pig", má poměrně nejistý původ. "Guinea" může odkazovat jak na Guyanu v Jižní Americe nebo na Guineu v západní Africe, kudy mohla morčata projít na své cestě do Evropy společně s otroky. Anebo jde o Guineu jako o povšechný název pro místo, které je hodně daleko za mořem, kam se běžně necestuje. Pravděpodobně však toto označení nepochází z označení pro anglickou minci (guinea = 21 centů). Protože označení mince „guinea“ bylo zavedeno v roce 1663, ale už v roce 1653 William Harvey označil morče jako „ginny pig“.

Většina lidí v Andách nazývá morče, Cavia porcellus, názvem cuy, i přesto, že tamní nářečí používají i jiná označení (jaca, wanku, conejo Peruano, curi, acurito, atd.). Označení „cuy“ vychází ze slova „quwi“ v nářečí Tupi, které převedeno do latinskoamerické španělštiny dalo základ ke „cuy/cuyo“. Ve evropské španělštině je morče označováno slovem „cobayo/cobaya“ – jde opět jen o označení obyčejného morčete (nikoli o označení „mýtického“ obřího, až 3kg vážícího plemene morčete). V Portugalštině se setkáváme s označením „cobaia“. V průběhu staletí prochovali morčata zejména obyvatelé Peru až k velikosti cca 2kg. V současnosti se tato velká morčata, určená zejména k lidskému konzumu dále kříží s menšími zvířaty - a jsou nazývána jako mestic cuy, kdežto tradiční, masné plemeno nese stále jméno cuy a je podoznačováno jako „carne“ (maso na pečení), domácí mazlíci (i v nadměrných velikostech) bývají označováni jako cuy mascote/-s. V evropských plemenných standardech bývá slovem „cuy“ označováno plemeno morčete s hmotností nad 1,5kg.

Mezi jihoamerickými morčaty je k dispozici velké množství biologických variací. Původní andské domácí morče mělo krátké nebo dlouhé chlupy, které byly buď hladké nebo hrubší. Nejčastější barvy jsou nyní tmavě hnědé, bílé, šedé nebo kombinace těchto barev. Černá bývala nejvzácnější barva pro zdomácnělé cuy a černá morčata byla proto často vybírána pro tradiční náboženské nebo lékařské využití.

Průměrná délka života je cca 3 roky, ale jsou známy případy, kdy se dožili až 9 let. Kupodivu nedostávají jména, i když jsou chována v domácnosti a často je pár morčat věnován novomanželům jako svatební dar.

Morčata byla tradičně chována pouze na spotřebu v domácnosti, často jako jediný zdroj bílkoviny, ačkoli se také využívala jako platidlo při výměnném obchodu.

Základní biologické hodnoty

• Tělesná hmotnost v dospělosti: ideálně 800 - 1200 g, ale může být až 700 - 1500 g
• Hmotnost při narození: 50 -120 g
• Hmotnost při odstavu: 250 g
• Věk při odstavu: 4 - 5 týdnů (podle váhy, která by měla být minimálně 250 g)
• Otevření očí: při narození (některé prameny uvádějí i 2 dny před porodem - oči se otevírají již v děloze)
• Přijímají tuhou potravu od 3. - 5. dne (ochutnávají někdy již od prvního)
• Délka života: průměrná 6 let, rozmezí 5 až 10 let
• Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů. 
  Více o připouštění samičky zde. První porod by měl proběhnout do dvanáctého měcíce věku samičky. Připouštění plánujeme s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a tělesné konstituci samičky.
• Tělesná dospělost: samec 10 - 12 týdnů, samice 12 - 14 týdnů
• Délka pohlavního cyklu: 16 - 23 dní (mě osobně při sledování tří spolubydlících morčic po dobu jednoho roku vycházel průměr na 19 dní ;-))
• Doba říje: 6 - 15 hodin
• Doba březosti: 63 - 72 dní
• Počet mláďat: 2 - 4 (6)
• Doba kojení: 3 - 5 týdnů
• Použití v chovu: samec 5 let, samice 3 - 4 roky
• Rektální tělesná teplota: 38 - 39°C
• Dechová frekvence: 69 - 104 /min
• Tepová frekvence: 226 - 400 /min
• Krevní tlak: 77 / 47 (systol./diastol.)